13.09.2013 Začalo to nevinně na dně velké černé jeskyně
Rád bych se podělil o dojmy z právě dohraného Resurrectionu, zcela nového příběhu ze světa Falloutu odehrávajícího se v době mezi 1 a 2, který jsem měl možnost si zahrát jako betatester.
Začátek po probuzení v jeskyni zamořené krysami a s pouze nuznou dřevěnou pistolkou a minimem nábojů ještě nedával tušit, co je ve světě tam venku. Po tužší vstupní zkoušce vede cesta do vesnice a v ní začnou první pěkné úkoly, po jejich vyřešení následovala cesta do malého zapadlého městečka, kde krysy dávají dobrou noc. Tam se teprve pomalu začnou úkoly spolu s příběhem naplno rozvíjet. V následujících destinacích, větších a velkých měst, se rozjede běh událostí na plné kule. Příběh servíruje svět Falloutu z velice zajímavého úhlu pohledu a přiznávám, že chvíli jsem se musel vnitřně vyrovnávat s tím, kdo jsem a za koho vlastně hraji. Ale předsudky a životní ideály stranou, minout tenhle postapo epos by byla velká chyba. Příběh je poutníkovi servírován pozvolnou formou kořeněný občasným dějovým zvratem.
Jako obvykle jsem chtěl všude šířit dobro a pomáhat potřebným, sice jsem četl, že svět Resurrectionu je temný a ponurý, přesto jsem to zkusil. Z počátku se mi to snad i více méně dařilo, jenže postupem času jsem kolikrát nabyl pocitu, že mnou dobře míněné kroky záhy vedly snad k ještě většímu utrpení zúčastněných osob. Navíc nejednou přišla výzva v podobě ne zrovna etického džobu, který přinesl velmi cennou výbavu a prostředky. Pustina je totiž „svině“ a s nikým se zrovna dvakrát „nesere“ a jediná šance pro zarytého samotáře jak přežít a uspět, je využít všech dostupných prostředků ve svůj prospěch. Přerod šiřitele dobra probíhal pomalu a nenápadně, na konci nezbyla sice pověstná okousaná kost, ale Maxův mravní kodex utrpěl těžké rány. Ale účel světí prostředky a co by jeden nevykonal pro úspěšné zdolání akce :)
Kořením každého RPG jsou postraní úkoly, zde jich je několik desítek a jsou skvělé. Užíval jsem si vyšetřování s hledáním důkazů a výslechy, špinavou práci čističe, poslíčka i nájemného žoldáka. Mohlo by jich být klidně dvojnásob a stále by mě to bavilo.
Opomenou nemohu dialogy, texty jsou čtivé a je jich ve hře opravdu dost. Kecálkové tak nebudou ochuzeni, texty ve hře by vystačily na slušný román.
Nadšení jsem zažíval také u velkých přestřelek, kdy hordy nájezdníků útočí ze všech stran a po zabytí posledního se dostavil hřejivý pocit z dobře vykonané práce a samozřejmě i ze získané kořisti. Přestřelek jsem si užil dosytnosti a když došli lidské cíle ve formě padouchů, začal jsem provozovat výpravy na vlastní pěst do nejvzdálenějších koutů širého světa. Při výpravách jsem narazil na opravdu zajímavá, lidmi i bohem zapomenutá, místa.
S blížícím se koncem jsem tyto výpravy podnikal stále častěji a vychutnával si čas strávený souboji tam venku. Ano, nechtělo se mi ukončit tuhle parádní jízdu. Po velmi důstojné závěrečné přestřelce přišel konec, který přinesl reportáž o tom, kterak mé činy změnily chod dějin, a rozhodně nezklamal. Naopak přinesl otázku, zda-li při jiném postupu přijde jiná budoucnost měst a osad. Zcela jistě se do světa Resurrectionu ještě několikrát vrátím.
Na závěr smekám před členy týmu, vytvořili báječný, fungující apokalyptický svět. Aby fungovaly všechny prezentované herní mechanizmy, to chce opravdu pořádnou dávku odhodlání a tvrdé práce. Rozsah hry odhaduji na úroveň Fallouta 1, přičemž vše je nové, žádná recyklace lokací se nekonala! Stabilita samotné hry je perfektní, na bugy bránící dohrání jsem nenarazil.
A mé hodnocení ? Dávám téměř absolutní, 9-9.5/10! Hra ještě není oficiálně hotova a věřím, že těch pár drobností bude do vydání opraveno. Nevěřil bych, že ještě někdy zažiji ty pocity prožité u Fallouta 1 a navíc 16 let po jeho vydání. Pochmurná atmosféra F1 je tu znova, navíc ve zcela novém skvostném podání, bohužel tuším, že něco podobného se již nebude nikdy opakovat. Pro mě je Resurrection největší herní zážitek z roku 2013, naprostá povinnost pro všechny Fallout 1 pozitivní poutníky!
Max alias Joddy